Dva tisíce tun zachráněného jídla. Tesco dokazuje, jak se z darování stal standard velkých řetězců

Česká federace potravinových bank vydala svou výroční zprávu, která mapuje toky zachráněného jídla v tuzemském maloobchodu. Z dat vyplývá, že společnost Tesco loni odevzdala charitativním organizacím 1918 tun potravin, což v přepočtu představuje zhruba 4,6 milionu porcí jídla. Tento objem řetězec řadí na pozici druhého největšího dárce v České republice. Předseda federace Aleš Slavíček při této příležitosti vyzdvihl otevřený přístup firmy k omezování plýtvání, díky němuž se daří saturovat potřeby tisíců lidí závislých na potravinové pomoci.

Zákon, který změnil pravidla hry

Současná podoba darování potravin v Česku se opírá o zásadní legislativní zlom z roku 2018. Tehdy vstoupila v platnost novela zákona o potravinách, která plošně nařídila všem prodejnám s plochou nad 400 metrů čtverečních bezplatně nabízet neprodejné, ale stále bezpečné jídlo neziskovým organizacím. Před tímto datem narážely supermarkety na daňové a administrativní překážky, kvůli kterým bylo často levnější a jednodušší odepsané rohlíky nebo jogurty vyhodit do kontejneru nebo odvézt do bioplynové stanice. Zákon donutil celý sektor vybudovat funkční reverzní logistiku. Tesco začalo svá data o potravinovém odpadu měřit a zveřejňovat už v roce 2016, což mu poskytlo určitý náskok při zavádění interních procesů.

Logistika za oponou supermarketu

Předat dva tisíce tun jídla ročně vyžaduje každodenní rutinu, kterou běžný zákazník nevidí. Zaměstnanci musí každé ráno a večer procházet regály, třídit zboží s blížící se expirací a oddělovat kusy s poškozeným obalem, jejichž obsah zůstal nedotčený. Michal Vaňáček, vedoucí komunikace Tesco Stores ČR, v prohlášení připomněl roli zaměstnanců i dodavatelů, kteří tento systém udržují v chodu. Zásadní je přitom zachování teplotního řetězce. Zelenina, mléčné výrobky nebo uzeniny musí čekat v chladicích boxech v zázemí prodejny, dokud si je nepřevezmou dodávky potravinových bank. Důležitým faktorem je také rozlišování mezi datem použitelnosti (spotřebujte do) a minimální trvanlivostí. Zatímco první kategorie se po uplynutí data nesmí dál distribuovat, potraviny s prošlou minimální trvanlivostí mohou banky legálně předávat dál, pokud jsou zdravotně nezávadné.

Algoritmy proti plýtvání

Nejlevnější a nejekologičtější odpad je ten, který vůbec nevznikne. Řetězce proto masivně investují do prediktivních softwarů. Datové modely dnes analyzují nejen historické prodeje, ale také předpověď počasí, lokální svátky nebo výplatní termíny. Pokud má o víkendu pršet, systém automaticky sníží objednávku masa na grilování, aby v pondělí nezůstalo v chlaďácích. Než jídlo vůbec zamíří do potravinové banky, prochází fází slev. Tesco pro tyto účely vyčleňuje speciální regály, kde během dne postupně klesá cena produktů s končící trvanlivostí. Pro obchodníka to znamená alespoň částečnou návratnost nákladů, pro cenově senzitivní zákazníky dostupnější nákup.

Tento tlak na maximální efektivitu má ale i svůj paradoxní rub. Čím lépe budou supermarkety předpovídat poptávku a čím úspěšněji vyprodají zlevněné zboží těsně před expirací, tím méně přebytků zbyde pro charitativní sektor. Potravinové banky, které v posledních letech čelily obrovskému náporu nových klientů z řad samoživitelů a seniorů zasažených inflací, tak možná budou muset v budoucnu hledat další zdroje potravin mimo tradiční maloobchodní síť.

Věděli jste?

• První zemí na světě, která zákonem zakázala velkým supermarketům vyhazovat nezávadné jídlo a nařídila jeho darování charitě, se stala v roce 2016 Francie.
• Potravinové banky v Česku nefungují jako výdejny pro koncové uživatele. Slouží jako logistická centra, která shromážděné jídlo přerozdělují stovkám menších organizací, od azylových domů po dětské domovy.
• Až třetina veškerého vyprodukovaného jídla na světě se podle dat OSN nikdy nesní. K největším ztrátám přitom nedochází v supermarketech, ale přímo v domácnostech spotřebitelů a v prvovýrobě na polích.