Mexiko na vrcholu, Francie mimo první desítku. Žebříček TTW tvoří novou mapu globálního food turismu

Magazín Travel And Tour World (TTW) vydal svůj seznam padesáti nejlepších gastronomických destinací pro rok 2026. Na první příčku redakce dosadila Mexiko, za kterým následují Itálie a Španělsko. Překvapením může být umístění Francie, která se nedostala ani do první desítky a skončila jedenáctá. Žebříček odráží proměnu toho, co dnešní cestovatelé na talíři hledají.

Konec evropské hegemonie

Dlouhá desetiletí platilo, že vrcholem gastronomického cestování je návštěva pařížských restaurací nebo toskánských vinic. Evropská dominance se ale postupně drolí. Současný turista preferuje pestrost a autenticitu před naškrobenými ubrusy. Do popředí se dostávají asijské a latinskoamerické státy, které staví na silné kultuře pouličního stravování. Japonsko, Indie a Čína se pohodlně usadily v první desítce. Ukazuje to na širší pohyb v gastronomii, kdy se stírají rozdíly v prestiži mezi vysokou kuchyní a poctivým street foodem.

Mexická regionální mozaika

Vítězství Mexika není náhodné. Tamní kuchyně jako jedna z prvních na světě získala v roce 2010 zápis na seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCO. Mexická gastronomie nestojí na jednom národním pokrmu, ale na obrovské regionální rozmanitosti. Zatímco Oaxaca na jihu platí za hlavní město propracovaných omáček mole a tradičního mezcalu, severní Baja California kombinuje čerstvé mořské plody s dynamicky rostoucí vinařskou produkcí. Poloostrov Yucatán zase nabízí mayské techniky pomalého pečení v podzemních pecích, jako je slavná cochinita pibil.

Tradiční evropské bašty si ale své pozice na špici stále drží, byť v trochu jiné podobě. Druhá Itálie boduje především díky své nekompromisní orientaci na lokální suroviny. Nejde o celonárodní menu, ale o striktní regionalitu - od neapolské pizzy přes boloňské těstoviny až po sicilské arancini. Třetí Španělsko zase úspěšně exportovalo kulturu tapas, která dokonale vyhovuje současnému trendu sdílení jídla, a zároveň si udržuje pozici lídra v avantgardní gastronomii díky baskickým šéfkuchařům.

Asijský fenomén ulice

Asijské zastoupení v první pětce ukazuje další důležitý fenomén. Čtvrté Japonsko a pátá Indie představují dva zcela odlišné přístupy k jídlu, které ale turisty přitahují stejnou silou. Japonsko láká na extrémní specializaci a řemeslnou dokonalost, ať už jde o mistra sushi v Tokiu, nebo stánkaře s takoyaki v Ósace. Indie naproti tomu nabízí živelnou pestrost chutí a regionálních stylů, kde se prolínají staleté náboženské a kulturní vlivy. Obě země spojuje fakt, že jejich nejlepší jídlo často nenajdete v luxusních hotelech, ale přímo na ulici nebo v malých rodinných podnicích.

Měkká síla na talíři

Gastronomický turismus představuje obrovský byznys. Státy si uvědomují, že jídlo funguje jako mocná měkká síla. Země jako Peru (dvanácté místo) nebo Thajsko (třinácté místo) dlouhodobě investují miliony dolarů do státních programů gastrodiplomacie. Cílem je přilákat bonitní turisty, kteří cestují primárně za jídlem a utrácejí v lokálních podnicích. Zakladatel a šéfredaktor TTW Anup Kumar Keshan k tomu poznamenává, že jídlo už dávno neslouží jen k zasycení, ale funguje jako hlavní motivátor současného cestování.

Na rozdíl od průvodců typu Michelin, kteří vysílají do terénu anonymní inspektory, vznikl žebříček TTW na základě redakční analýzy. Magazín Travel And Tour World funguje primárně jako platforma pro profesionály v cestovním ruchu. Hodnotitelé brali v potaz kulinářské dědictví, udržitelnost, lokální suroviny i celkový návštěvnický zážitek. Zahrnutí udržitelnosti a odpovědného turismu do kritérií odráží tlak na ekologičtější přístup k cestování. Destinace, které dokážou chránit své lokální producenty a tradiční zemědělské postupy, získávají v podobných hodnoceních body navíc.

Výsledná padesátka zemí slouží jako zrcadlo měnících se preferencí. Cestovatelé chtějí jíst to, co místní obyvatelé, a hledají autenticitu spojenou s konkrétním regionem. Pro tradiční kulinářské velmoci je to signál, že spoléhat se pouze na historickou reputaci už v globální konkurenci nestačí.

Věděli jste?

• Mexická kuchyně byla v roce 2010 zapsána na seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCO, čímž předběhla i tu francouzskou.
• Thajsko v roce 2002 spustilo vládní program Global Thai, který dotoval otevírání thajských restaurací v zahraničí s cílem podpořit turismus.
• Pojem gastrodiplomacie poprvé použil týdeník The Economist v roce 2002 právě v souvislosti se státní podporou národních kuchyní.
• Peruánská vláda systematicky podporuje export své gastronomie už od devadesátých let, což pomohlo Limě stát se jedním z hlavních měst světového fine diningu.