S.Pellegrino Young Chef 2026 sází na sociální přesah. V porotě zasedne Ana Roš i Jessica Rosval

Soutěž S.Pellegrino Young Chef Academy platí v gastronomickém světě za jeden z nejdůležitějších inkubátorů talentů. Zatímco tradiční klání typu Bocuse d'Or testují především schopnost kuchařů pracovat pod extrémním tlakem a dodržovat striktní pravidla klasické francouzské techniky, italská značka minerálních vod si už před lety vybrala jinou cestu. Historicky se kuchařské soutěže soustředily na řemeslnou dokonalost a uniformitu. Dnes, v éře sociálních sítí a silného důrazu na udržitelnost, se očekávání mění. Soutěž, úzce napojená na ekosystém žebříčku The World's 50 Best Restaurants, hledá osobnosti. Kuchaře do třiceti let, kteří dokážou do lžíce jídla promítnout svůj světonázor, kulturní dědictví nebo postoj k ekologii.

Tomuto zadání přesně odpovídá i složení globální poroty pro ročník 2026-27. Sedmička vybraných jmen, která bude hodnotit grand finále v Miláně, nereprezentuje jen kuchařskou elitu, ale především různé proudy současné gastronomie. Od hyperlokálního sběračství přes sociální podnikání až po vědecký přístup k fermentaci. Výběr porotců ukazuje, jakým směrem se fine dining ubírá - technika se považuje za samozřejmost, přidanou hodnotou je příběh a dopad na společnost.

Průkopníci terroiru a lokálních surovin

Zásadní vliv na formování moderního pojetí lokálnosti mají v porotě dvě jména. Slovinská šéfkuchařka Ana Roš z tříhvězdičkové restaurace Hiša Franko a chilský vizionář Rodolfo Guzmán z podniku Boragó. Oba spojuje to, že dokázali dostat své země na globální gastronomickou mapu díky surovinám, které ostatní přehlíželi. Guzmán strávil roky mapováním endemických chilských plodin a zkoumáním technik původních obyvatel, přičemž úzce spolupracuje s výzkumnými centry. Ana Roš zase ukázala, jak lze geografickou izolovanost údolí Soča proměnit ve výhodu a postavit menu výhradně na produktech od lokálních farmářů a sběračů. Od mladých soutěžících budou vyžadovat odvahu neschovávat se za luxusní importované ingredience, ale hledat potenciál ve vlastním okolí.

Sociální přesah a kulturní dědictví

Zajímavým posunem v uvažování organizátorů je zařazení kanadské šéfkuchařky Jessicy Rosval. Ta sice vede michelinskou restauraci Al Gatto Verde v Modeně, ale pozornost poutá především svým projektem Roots. Jde o sociální podnik, který pomáhá s integrací žen imigrantek prostřednictvím gastronomie. Její přítomnost v porotě podtrhuje fakt, že role šéfkuchaře se dnes neomezuje jen na zdi kuchyně, ale přesahuje do komunitního plánování a sociální práce.

Kulturní identitu a její moderní interpretaci budou posuzovat Junghyun 'JP' Park a Pichaya 'Pam' Soontornyanakij. Park ve svém newyorském podniku Atomix redefinoval vnímání korejské kuchyně. Místo tradičního pouličního jídla nabízí vysoce sofistikované menu postavené na hlubokém studiu potravinářské vědy a fermentačních procesů. Thajská šéfkuchařka Soontornyanakij, úřadující držitelka titulu nejlepší kuchařky světa pro rok 2025, zase v bangkocké restauraci Potong oživuje thajsko-čínské dědictví své rodiny v prostorách historické lékárny. Obě tyto osobnosti reprezentují trend, kdy kuchaři s asijskými kořeny sebevědomě dobývají nejvyšší patra západní gastronomie bez nutnosti přizpůsobovat se evropským chutím.

Klasická technika jako základ

Aby inovace fungovala, musí stát na pevných základech. Tuto rovinu v porotě zastupují Enrico 'Chicco' Cerea a Martino Ruggieri. Cerea vede legendární italskou instituci Da Vittorio, která si drží tři michelinské hvězdy už od roku 2010. Reprezentuje absolutní vrchol pohostinnosti a disciplínu nutnou pro řízení velkého podniku, který zaměstnává desítky lidí a generuje obrovské obraty. Ruggieri, šéfkuchař pařížské Maison Ruggieri a vítěz italského kola Bocuse d'Or z roku 2017, zase propojuje italské kořeny s precizní francouzskou technikou. Právě on bude pravděpodobně nejvíce sledovat, jak se mladí kuchaři vyrovnávají se stresem soutěžního prostředí a zda dokážou pod tlakem udržet konzistenci.

Ekonomika soutěží a cesta do Milána

Než se soutěžící postaví před tuto sedmičku, čeká je dlouhá cesta. Výběr kandidátů zajišťuje italská kulinářská škola Alma, která funguje jako první síto. Následuje patnáct regionálních finále po celém světě, ze kterých vzejdou postupující do milánského grand finále. Kromě hlavního titulu S.Pellegrino Young Chef Academy Award se udělují i tři vedlejší ceny. Sustainable Restaurant Association vybere vítěze ceny za společenskou odpovědnost, komunita Fine Dining Lovers ocení nejlepší vyjádření osobní filozofie na talíři a mentoři udělí cenu Acqua Panna za propojení tradice s modernitou.

Pro kuchaře pod třicet let představuje účast v podobném formátu zásadní ekonomický a kariérní milník. Otevřít si dnes vlastní fine diningovou restauraci vyžaduje obrovský kapitál. Vítězství nebo i jen výrazné umístění v této soutěži funguje jako garance pro potenciální investory. Nejde jen o samotnou trofej, ale o přístup do sítě kontaktů, která může urychlit získání pozice v prestižních restauracích. Tlak na nejmladší generaci ovšem roste - už nestačí jen perfektně uvařit, očekává se od nich, že budou formulovat vize, které posunou celý obor kupředu.

Věděli jste?

• Značka S.Pellegrino je dlouhodobým hlavním sponzorem žebříčku The World's 50 Best Restaurants. Soutěž pro mladé kuchaře tak funguje jako přirozený vyhledávač talentů pro tento globální ekosystém.
• Slovinská šéfkuchařka Ana Roš nikdy nestudovala kulinářskou školu. Původně se připravovala na kariéru v diplomacii, mluví několika jazyky a vařit se učila sama metodou pokusů a omylů.
• Věkový limit třiceti let nutí soutěžící balancovat na tenké hraně. Musí prokázat dostatečnou technickou vyzrálost, ale zároveň si zachovat mladistvou odvahu riskovat a zkoušet neotřelé kombinace.
• Chilský šéfkuchař Rodolfo Guzmán ve svém výzkumném centru CIB katalogizuje stovky divokých rostlin a hub z Patagonie, které do té doby moderní gastronomie zcela ignorovala.