Evropa pasterizuje, Amerika sladí uměle. První globální index ukazuje propastné rozdíly v energetických nápojích

Od medicínského tonika k masovému fenoménu

Historie energetických nápojů se začala psát v Asii. Japonská značka Lipovitan-D, kterou aktuální studie identifikovala jako vůbec nejstarší na trhu, se prodává již od roku 1962. Původně šlo o medicínský tonik v malých skleněných lahvičkách, který měl pomáhat továrním dělníkům zvládat dlouhé a náročné směny v poválečném Japonsku. Až o dvě dekády později objevil rakouský podnikatel Dietrich Mateschitz podobné povzbuzující sirupy v Thajsku, upravil recepturu pro západní trh a stvořil značku Red Bull. Ta dnes představuje jedinou stálici, na kterou výzkumníci narazili prakticky na všech sledovaných trzích napříč planetou.

Kategorie energetických nápojů prošla za poslední čtvrtstoletí obrovskou proměnou. Z okrajového produktu pro řidiče kamionů a návštěvníky nočních klubů se stal masový segment, jehož globální hodnota se pohybuje v desítkách miliard dolarů. Výrobci dnes cílí na studenty, manažery i e-sportovce. Přestože existují globální žebříčky hodnotící kvalitu vína, kávy nebo destilátů, energetické nápoje dosud nikdo systematicky a nezávisle neporovnal.

Šest kontinentů, 36 kritérií

Tuto mezeru se rozhodl zaplnit německý certifikovaný vodní sommelier a nápojový expert Pat Eckert. Se svým týmem strávil půl roku sběrem a vyhodnocováním produktů ze všech šesti obydlených kontinentů. Vytvořil takzvaný Six Continents Index, který posuzuje nápoje na základě 36 kritérií zahrnujících kvalitu surovin, transparentnost složení a laboratorní testy. Testované značky o zařazení do indexu nevěděly a nemohly proces nijak ovlivnit.

Původním cílem bylo jednoduše zjistit, které značky nabízejí nejvyšší objektivní kvalitu. Během analýzy se ale ukázala mnohem zajímavější věc: to, co považujeme za standardní energetický nápoj, se mění podle toho, na jakém kontinentu se právě nacházíme. Výrobci totiž receptury radikálně přizpůsobují lokálním zvyklostem a regulacím.

Propast mezi Evropou a Amerikou

Severní Amerika sice představuje z hlediska tržeb největší trh s energetickými nápoji na světě, v celkovém hodnocení kvality ale skončila na posledním místě. Důvodem je masivní spoléhání na umělá sladidla a konzervanty. Celých 84 procent severoamerických drinků stojí výhradně na umělém slazení, zatímco v Evropě jsou to pouhá čtyři procenta. Americký trh formuje silný spotřebitelský tlak na produkty bez kalorií, což v kombinaci s volnějšími pravidly pro používání aditiv vede k dominanci syntetických náhražek.

Evropská legislativa naopak dlouhodobě uplatňuje princip předběžné opatrnosti, což nutí výrobce hledat přirozenější cesty. Evropští producenti proto preferují pasterizaci, kterou prochází přes 85 procent zdejších produktů. V Severní Americe je pasterizováno jen 12 procent nápojů a v Jižní Americe dokonce méně než jedno procento. Asijský trh si zase drží tradici slazení skutečným cukrem, který obsahuje téměř 80 procent tamních nápojů.

Problematický aspartam i chybějící data o obalech

Z pohledu výživy a složení ukázal index na několik problematických míst. Kontroverzní sladidlo aspartam, které Světová zdravotnická organizace (WHO) klasifikuje jako potenciálně karcinogenní, se stále objevuje v desetině testovaných vzorků. Téměř polovina z těchto případů přitom připadá na africký trh. Australské značky naopak volí cestu fortifikace a do jedné plechovky přidávají v průměru 4,2 druhu vitamínů, zatímco severoamerické průměrně jen 2,9.

Zajímavým zjištěním je i přístup k obalovým materiálům. Ačkoliv se v potravinářství stále častěji řeší migrace chemických látek z obalů do potravin, u energetických nápojů toto téma zjevně rezonuje minimálně. Pouhá 1,4 procenta plechovek na sobě nesla informaci, že neobsahují bisfenol A (BPA). To ukazuje, že zatímco u dětských lahví nebo sportovních bidonů je absence této látky standardem, u hliníkových plechovek spotřebitelé tento údaj zatím nevyžadují.

V celkovém hodnocení kontinentů obsadila první příčku Evropa, následovaná regionem Austrálie a Oceánie a třetí Asií. Na úrovni konkrétních značek získal nejvyšší skóre za objektivní kvalitu maďarský HELL Energy. Druhé místo obsadila německá značka 28 BLACK a třetí příčka patří rovněž německému výrobci TAKE OFF. Výsledky indexu tak naznačují, že evropský přístup založený na přísnější regulaci a pasterizaci přináší v konečném důsledku objektivně kvalitnější produkt.

Věděli jste?

• Taurin, jedna z hlavních složek většiny energetických nápojů, se dnes vyrábí výhradně synteticky v laboratořích. Rozšířený mýtus, že se získává z býčích žláz, vznikl pravděpodobně kvůli samotnému názvu látky (z latinského taurus - býk) a marketingu značky Red Bull.
• První nápoje, které bychom dnes označili jako energetické, se v Evropě a USA prodávaly už ve 20. letech minulého století. Často však obsahovaly radioaktivní radium a slibovaly zázračné léčivé účinky, což vedlo k jejich rychlému zákazu.
• Termín "energetický nápoj" není ve většině zemí legislativně ukotven. Z právního hlediska jde obvykle o nealkoholický nápoj s přídavkem kofeinu, případně o doplněk stravy.